MOJE CESTA K... (4. část)
Tentokrát si dovolím sdílet svůj vlastní příspěvek na sociální síti, kde mi to dneska prostě přišlo...

Tentokrát si dovolím sdílet svůj vlastní příspěvek na sociální síti, kde mi to dneska prostě přišlo...
Představte si, že jste celý život chodili do obchodu a neustále se tak nějak hlídali a měli v hlavě, co tomu kdo řekne, že si vložíte do košíku to či ono a v takovém či makovém množství. Přemýšleli jste a někdy víc, někdy míň jste byli v mysli.
Možná, že tento text právě vzniká v návaznosti na text předchozí (Tři úrovně (s)plynutí), možná to mělo být obráceně? :) Nevím...
Život je jako koupě zimní bundy...
Rozdíl "KáPéZetky" v průběhu let...
... lidé často chtějí univerzální rady a zaručené tipy, ať už z knih nebo od druhých. Spousta lidí chce změnu, ale není ochotná změnit ani to nejmenší ve svém životě. Lidé opakují cesty/ověřené tipy druhých s tím, že zapomínají, že cesta každého z nás je jedinečná.
Koukám na noční oblohu a uvědomuji si, jak (ne)samozřejmé v dnešním světě je, že člověk směňuje svůj čas za peníze, v jejichž výši by viděl svou hodnotu a také mu jeho práce něco přinášela. Přitom, tento svět je údajně plný neomezených možností a odrazem moderní vyspělé civilizace.
aneb Když clověk začne říkat NE nevědomým vzorcům, autopilotům a zátěžím rodových linií.
Když jsem se poprvé ocitla přede dveřmi paní homeopatky, chtěla jsem se otočit a odejít. Pravdou je, že jednak prostředí na první pohled nekorespondovalo zcela s mou představou, ale hlavně a především - když už stojíte přede dveřmi, je to najednou skutečné, najednou se něco děje. Není to jen jako, není to jen možná, ale prostě to je a Vy...