"Nejsem odborník" aneb Jeden z největších bludů současnosti

... lidé často chtějí univerzální rady a zaručené tipy, ať už z knih nebo od druhých. Spousta lidí chce změnu, ale není ochotná změnit ani to nejmenší ve svém životě. Lidé opakují cesty/ověřené tipy druhých s tím, že zapomínají, že cesta každého z nás je jedinečná. 

Spousta lidí má představu, že když se spojí s koučem, psychologem, terapeutem, kamarádkou,... že to je ta cesta. Možná teď mnohé zklamu, ale nemohu jinak. Pravdou je, že jakmile začnete číst seberozvojové knihy, chodit na lekce jógy, účastnit se webinářů apod. - může to znamenat všechno a zároveň to nemusí znamenat vůbec nic.

Na pravidelné bázi se setkávám s tím, že lidé mají intenzivní pocit a hovoří o tom s takovým přesvědčením, kdy v jakékoliv oblasti (vztahy, zdraví, finance,...) svého života říkají: "Já nejsem odborník". Je přitom úplně jedno, jestli je toto přesvědčení zachyceno v rámci běžného dne, v diskuzích, při rozhovoru na ulici či při terapii. Podstatné je, že mnozí se s tímto ztotožnili a žijí to. Uvěřili jsme, že nejsme odborníci a že život se nám tak nějak děje.

Možná Vás teď překvapím, ale ten největší odborník je v každém jednom z nás.

Já a největší odborník na sebe sama!?

Tak schválně, co se Vám při přečtení této myšlenky honí hlavou? Co Vám tvrdí Vaše mysl a jaké příběhy vypráví?

Jde o to si to dovolit, dovolit si být sám sebou a vystoupit z představ, které nám vnutilo naše okolí a začít žít v souladu se sebou samým. Když se vydáte na cestu zpátky k sobě, znovunapojení přirozeně způsobí, že budete postupně více ve svém srdci a budete jednat, přitahovat si, řešit, vidět věci tak nějak bez emocí, zátěží, strachů apod. Naprosto přirozeně začnete směrovat do harmonie, souladu a rovnováhy. Postupně se začne Váš život měnit. Stačí se jen zastavit a rozhodnout se.

Univerzální rady všude, kam se podíváš

Většina lidí má tendence druhým něco podsouvat, horlivě doporučovat až vnucovat jednu jedinou správnou cestu, přesvědčovat druhé o svých nejlepších zkušenostech a zaručených tipech, které prostě fungují, a to bez ohledu na jednotlivce jako takového.

Za mě mohu říci, že: "Odpovědi i řešení má každý jeden z nás v sobě." Veškeré odpovědi na otázky i řešení jsou uvnitř nás. Ostatně - myslíte si, že soused, manžel, kamarádka, učitel, lékař, psycholog,... kdokoliv jiný může jednat v souladu/nesouladu s našim srdcem? Nikoliv! Jsme to my sami, jsme to my, kteří se rozhodujeme a žijeme buďto v pravdě, nebo popírání.

Skutečná pomoc versus dočasná úleva

Skutečná pomoc, za mě, vede k samostatnosti, přijetí odpovědnosti a změně (dělat věci stále stejně dokola a očekávat jiné výsledky = šílenství) a ROVNOVÁZE. Nicméně není tomu tak ve smyslu dočasné úlevy, povrchové "úpravy" a napasováním jedné jediné pravdy na život každého jednoho z nás. Naplnění, štěstí, smysluplnost, schopnost radovat se z přítomného okamžiku, harmonie duše i těla a mnohé další jsou vždycky výsledkem Vaší práce. Terapeut, psycholog, kamarádka, průvodce, pobyt, webinář, kniha,... mohou být oporou na Vaší cestě, ale ve skutečnosti nejsou zdrojem. Jediným zdrojem energie a hybnou silou jakékoliv změny jste totiž Vy sami.

Rady, knihy, návody - skvělá věc, ale je potřeba vždy pamatovat, že jsou to pomocníci povětšinou nezohledňující individualitu každého jednoho z nás. Vždy je proto potřeba si dané zdroje projít a navnímat si, zda jsou souladu se mnou samým. Ovšem co já osobně vnímám a pociťuji jako problematické, není ani tak nedostatek těchto pomocníků a lidí ochotných pomoci, ale to, že ony myšlenky, rady, cesty k odblokování obvykle nevedou přes obecné věty, knihy a doporučení typu: "Mějte se víc ráda." nebo "Když pocítíte tyto stavy, musíte se zastavit." Apod.

Přitom právě podobná doporučení lidé často dostávají.

Jenže pokud jsme na začátku cesty, většina z nás se v záplavě možností a informací ztratí, a hlavně - pod svícnem je vždycky největší tma. Těžko jsme pak schopni sami identifikovat příčiny, odhalit nevědomé programy, autopilotní vzorce, které jsou zdrojem. Navíc může být na začátku velmi nesnadné odpojit se od mysli, vypnout hlavu a napojit se tak na sebe sama.

Na závěr si dovolím citovat větu, která mi utkvěla v paměti a několikrát jsem se k ní musela vracet a opakovaně přehrávat. Jedná se o záznam "Dušek K - Tentokrát o věcech skrytých" a byla vyslovena paní Helenou Máslovou. Ta věta je geniální a tak pravdivá...