Pocit...

19.11.2022

Dnešní rozhovor s jedním mužem (mimochodem děkuji, J.) mi zavdal "příčinu" sednout ke klávesnici a...

Víte... mnoho lidí, tabulek, filmů či knih nám říká, jak má nebo nemá vypadat takový opravdový vztah. Spousta vnějších zdrojů má jasnou představu (někdy dokonce velmi jasnou až bodově jasnou představu) o tom, co je to vlastně vztah a jak vypadá. 

Téměř na každém kroku v našich všedních i nevšedních dnech můžeme vidět a pozorovat definice vztahů a být informováni o tom, co je a co naopak není ve vztahu přijatelné neboli normální, jenže... co když připustíme myšlenku, že vztah nelze definovat? Co když připustíme a vyslovíme nahlas, že může být v pořádku:

  • hádky, kde létají talíře stejně jako jejich absence
  • intimní kontakt jednou do měsíce stejně jako ten obden
  • společné bydlení stejně jako dva jedinci, kteří potřebují být občas sami - každý zvlášť ve svém bytě
  • bezdětný pár stejně jako pár s pěti dětmi
  • dva lidé žijící v manželství stejně jako dva lidé žijící nesezdáni
  • jeden, co v zimě nosí kraťasy a ten druhý nevyleze ven bez podvlíkaček
  • jeden, co miluje červenou a ten druhý, co ji zrovna nemusí
  • vegan žijící s všežravcem pod jednou střechou
  • páry, kde jsou dva spolu opravdu téměř 24 hodin denně stejně jako páry, kde spolu nejsou 24 hodin denně
  • další

Co se vlastně stane, když se vykašleme na představy a očekávání druhých? Co se vlastně stane, když se oprostíme od definic a vzorů?

Co když je tím nejdůležitějším něco tak obyčejného jako náš POCIT? Ten pocit, kdy ti je s druhým prostě dobře? Ten pocit a vědomí toho, že s tím druhým můžeš prostě být tím, kým jsi? A co když tohle je to všechno a na ničem jiném ve skutečnosti nesejde? Co když stačí to, že dva lidé nemají potřebu toho druhého měnit?

S láskou
-Veronika-

S láskou ~Veronika~
  
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!