CO KDYŽ MÁME VŠECHNO PŘÍMO PŘED SEBOU?

Miluju společenské hry, karetní hry, deskovky... vždycky jsem je milovala.

Nicméně deskovky, společenské i karetní hry mohou mít jedno úskalí a tím je potřebný počet hráčů. A tak – většinou se v návodech dozvíte, že na hru musíte být minimálně dva 😊. No jo, jenomže ne vždycky s Vámi lidé chtějí hrát a ne vždycky kolem sebe máte lidi.

Hmmmm...

Když jsem si v posledních dnech vzala do ruky "Dobble" a "hrála" sama, přišla jsem na jednu zajímavou věc. Dříve jsem stejné dvojice hledala (když jsem hrála s někým), nyní jsem si všimla, že jen vnímám.

Najednou jsem si uvědomila ("aha moment" - takový to, že vám najednou do sebe věci zapadnou), že většinu věcí máme velmi často přímo před sebou. Jenomže jak se snažíme, hledáme, zkoumáme, rozebíráme, analyzujeme atd. – to všechno nás vlastně odvádí od toho, abychom šli přímo a s lehkostí. To všechno odvádí naši pozornost od podstatného a naši energii někam ven.