Štěstí
... jako pocit?
... jako indikátor života?
... jako životní přesvědčení?
ŠTĚSTÍ JE VŠUDE KOLEM nás - zaručené recepty na šťastný život najdeme v reklamě, na sociálních sítích, u "sousedů",... VŠUDE.
Jenže když vejdete do obchodu, potkáte bývalou spolužačku, zajdete na kávu s kamarádkou, sedíte na židli u svého stolu v zaměstnání,... CÍTÍTE ŠTĚSTÍ, KLID A POHODU? Jak vnímáte prostředí a lidi kolem sebe? A co když se zeptám ještě jinak: JAK SE CÍTÍTE VY? V práci, v přítomnosti partnera, na rodinné oslavě, sama doma, v obchodě,...?
Dnešní svět a virtuální realita
Virtuální realita je dobrý sluha, ale poměrně zlý pán. Vytváří totiž iluzi krásy, dokonalosti a také trvalého štěstí. Za spoustou krásných fotek, videí a příspěvků je ve skutečnosti zcela něco jiného než to, co zobrazují. Nicméně -nabídka, tvorba se přizpůsobuje poptávce a tomu, co lidi zajímá. Můžeme nadávat, jak je bulvár krutý, jak jsou sociální sítě špatné, ale dokud budeme jejich pravidelnými uživateli a čtenáři - budou tu přesně v takové podobě jako dosud. Nic není jen špatné, přece nás nikdo nenutí zrovna tu či onu stránku otevřít a věnovat jí svou pozornost. Do jaké míry má tento online svět něco společného se světem vnitřním a každodenními situacemi, ve kterých se nacházíme, to je asi na posouzení každého z nás.
Pamatuji se, jak člověk šetřil film u fotoaparátu, rozmýšlel si, co bude fotit. No a pak ten proces: zanést k fotografovi, počkat pár dní na vyvolání, vyzvednout, neulepenýma rukama si společně prohlížet jednu fotku za druhou, společně se smát a povídat si. Samozřejmě, že někdy měl člověk červené oči, jindy vypadal fakt vtipně, občas fotku překryl černý pruh, ale mělo to něco do sebe. Zatímco dříve to byl proces očekávání a jisté dávky příjemného napětí, dnes... aby člověk mohl fotku dát na odiv světu, udělá 150 záběrů a z nich pak vybere 2-3 snímky - ty nejhezčí, nejlepší. Tyto vybrané je potom potřeba upravit v programu a pak teprve je prezentovat na sociální síti. Kouzlo okamžiku je tedy definitivně pryč.
Pak už se čeká na příliv lajků. V těle sice dochází k chemické reakci, kdy člověk pociťuje radost, ale je velký rozdíl v prožitku a hloubce, když dostanete 1000 lajků od lidí za obrazovkou nebo Vás jeden jediný člověk obejme ve chvíli, kdy to potřebujete. V jistých ohledech je skvělé, že online svět existuje, ale problémem je, že tomuto světu přikládáme mnohdy větší váhu než tomu skutečnému. Problémem je, když chceme ve virtuální realitě žít.
Náš mozek online prostor vnímá jako skutečnost. Věří totiž představám a je prokázáno, že třeba opakované zhlédnutí reklamy vstupuje do našeho podvědomí. Stejné nebezpečí spočívá v neustálém sledování sociálních sítí, které často ukazují život jedince. Ovšem ony neukazují 24 hodin v jeho životě a také nezobrazují hloubku daných událostí, míst či produktů. Vidíme tak mnohdy 3 hauly v týdnu na jednom kanálu a všechny kousky oblečení jsou tak skvělé, že u každého z nich slyšíme: "tak z tohoto mám opravdu radost, to je nejlepší". Online prostor není dobrý, ani špatný - záleží na tom, jak jej uchopíme a jak s ním pracujeme (je našim pánem nebo nám nečiní sebemenší problém se na víkend odpojit od sítě?).
Virtuální svět je
jedna velká psychologická hra. Zkouší nás... Není to snadné odolat, když můžeme
sledovat životy druhých lidí, když můžeme dát dnes a denně prostor našemu egu
být dirigentem v orchestru. Stejně tak je těžké nezávidět, nesrovnávat se,
nebýt zvědavý, neletět do obchodu, když vyjde nový, lepší model nevím čeho,...
protože všichni přeci říkají, že je úžasný, všichni ho už mají. Jak tohle
všechno vnímá a zpracovává dítě a jaké dopady to na něj může mít, o tom nyní mluvit
nebudu. Každopádně zkuste si porovnat sebe sama, svoje chování a vnímání ve
virtuálním prostoru a teď si představte, že jste dospívající dívka. Hledáte se,
poznáváte věci jako láska, procházíte změnami,... je snadné se v tomto světě
ztratit.
Dnes na sociálních sítích tráví lidé několik hodin denně a hlavně - jsou neustále připojeni (ne napojeni na sebe sama, nýbrž připojeni na síť). Do toho je tu obrovský nárůst informací, které zpracováváme, všudypřítomný stres a tlaky na výkon ze všech stran.
Lidé se honí za štěstím, určují si cíle, kterých když dosáhnou, tak UŽ budou šťastní a spokojení. Jenže mnoho lidí má pocit, že štěstí je trvalý stav a že jej lze získat především na materiální úrovni. Jenže co když je podstata štěstí někde úplně jinde?
Pocit štěstí je velmi individuální záležitostí. Někdo je šťastný, když:
- si koupí nové porsche
- má hodinu denně pro sebe
- jej obejme jeho pubertální dítě
- venku svítí slunce
- si večer může lehnout do své postele
- ...
Pro mě osobně je štěstí jen těžko definovatelné, avšak domnívám se, že jej určuje náš vnitřní svět. Někdo má všechno, a přesto mu je to málo (a vždycky bude, i kdyby měl všechno2) a nenachází pocit štěstí a radosti.
Je třeba si říci a uvědomit, že štěstí není trvalý stav! I lidé, kteří žijí v souladu sami se sebou, se občas naštvou, někdy je potká něco nemilého, zažívají krize a pády, připálí nedělní oběd apod. Všichni jsme prostě "jenom" lidé. A to, že někdo prezentuje ve virtuálním světě, že žije jako v pohádce 24 hodin/7 dní v týdnu je iluze, která může vyvolávat v lidech pocit marnosti, méněcennosti, pochybností, závisti, nedostatečnosti,... zkrátka je svádí usazovat se do nízkých frekvencí. Pokud člověk není sám u sebe, můžou mít na něj sociální sítě velmi negativní vliv. To pak vede k různým opakovaným obtížím, úzkostem až patologiím.
Prozradím Vám tajemství...
JE NORMÁLNÍ CÍTIT SE někdy NA NIC, protože...
Šťastný a hezký život není o štěstí a pohodě 24/7, jak se nám někteří snaží namluvit. I sebesehranější pár se někdy neshodne, i sebeinteligentnější člověk někdy udělá kravinu, i na sebevyrovnanějšího jedince je toho někdy moc,... a to je ten dobrý případ. Jde o rovnováhu, hodnoty a vnitřní nastavení člověka. Těžké chvíle, nepříjemno, překážky aj. čas od času přijdou, ale je zde velký rozdíl v tom, jak my se zachováme, jak to máme uvnitř nastavené a srovnané. Horší případ je ten, kdy člověk dlouhodobě sám u sebe není, dlouhodobě se necítí dobře a tak pak, když je v tomto stavu a něco se přihodí, je zde velké nebezpečí zhoršení celkového stavu jedince, chronických obtíží, zacyklení, vzniku závilosti či nemoci.
V dnešní době jsou populární "náhražky" a zkratky ke štěstí. Tyto náhražky neboli šidítka na čas poskytují úlevu, dobrý pocit, dokonce i pocity štěstí, avšak - jsou velmi prchavé. Může se jednat například o chorobné nakupování, přejídání, rozbíjení nábytku, zesměšňování druhých,... Formy mohou být různé, ale společné je jedno: odklon od sebe sama.
SKUTEČNÉ ŠTĚSTÍ NELZE UCHOPIT ČI PŘESNĚ DEFINOVAT, SKUTEČNÉ ŠTĚSTÍ ČLOVĚK MUSÍ POCÍTIT UVNITŘ. MŮŽE TO BÝT STAV, JAKO KDYŽ VÁMI PROSTOUPÍ SVĚTLO A ROZZÁŘÍ KAŽDIČKOU ČÁST VAŠEHO JÁ NA FYZICKÉ I PSYCHICKÉ ÚROVNI.
-VK-