Slow versus fast

Neobyčejně obyčejně - část VIII.

To, jak se k věcem chovám JE ZÁSADNÍ

Mnoho lidí se dnes ohání a předhání v koupi, která je především o výši pořizovací ceny a značce. Nicméně je potřeba si připomenout, že vyšší cena nemusí být v přímé úměře s kvalitou produktů a jejich přidanou hodnotou pro uživatele. Jsou značky, které (oblast módy) staví na svém logu a kvalita použitých materiálů není nic moc. Ovšem nejen v oblasti oděvního průmyslu člověk kolikrát platí za značku a až v další řadě za obsah. 

Ano - u některých značek je, řekněme, vyšší šance nižší kvality, avšak zásadní je vždy přístup, čas věnovaný výběru i zhodnocení vlastních požadavků/očekávání na danou věc. Ono totiž můžete mít sebedražší věc a sebekvalitnější, ale když si jí nevážíte a berete ji POUZE jako věc, tak nejspíš své služby vypoví daleko dříve, než jaký je její potenciál užívání. Proto, za mě, není až tak podstatné (pokud opravdu nejdeme do extrémů nekvality zboží, kde je věc opravdu na jedno použití/na ozdobu/na fotku apod.) co, ale jak. Není podstatné co máme, ale jak se k tomu chováme. 

Vím, že v záplavě přesycenosti nabídky a dostupnosti v podstatě všeho není na místě srovnávat dnešní dobu s časy, kdy tomu tak nebylo. Na stranu druhou právě i tím, myslím, spousta lidí věci považuje za více než spotřební. Není čas se těšit, o něčem snít, není prostor pro utvoření si vztahu k věci, protože je velmi snadné ji nahradit další - tou, kterou opět budeme milovat, tou, o níž budeme opět (po týdnu od koupení té první) prohlašovat, že je úžasná. Jenže - když udělám skutečně dobrou volbu (je jedno, jestli se jedná o tenisky, kabelku, auto, sedačku,...), nemělo by to být tak, že pak už nemám potřebu kupovat další? 

Jako podstatný vnímám přístup jedince k péči, starostlivosti a zacházení s daným produktem. Takový produkt pak má potenciál dělat Vám radost a službu dlouhé roky, a to bez ohledu na pořizovací cenu.

PS: je úplně v pořádku občas pořídit něco, co pak neunosíte nebo o tom zjistíte, že to není úplně to pravé pro Vás. Takové věci se stávají i při zralých úvahách. Jde o to, že na tomto principu, a nejde jen o bezhlavé nakupování, člověk nefunguje dnes a denně.