Tématu sebevědomí a sebelásky byla v posledních letech věnována velká pozornost. V jeden čas jako by se roztrhl pytel s návody a zaručenými recepty, jak se stát sebevědomou ženou. Nejčastějšími "tipy" k dosažení sebevědomí byla zpravidla zdravá strava, pravidelné cvičení, zkrášlovací procedury, značkové oblečení, perfektní make-up či nejrůznější sebe-rozvojové kurzy, semináře, videa a knihy. Na ničem z výše jmenovaného není nic špatného, avšak jen do okamžiku, kdy se z toho stane posedlost a dostaví se snaha být perfektní. V pořádku a přínosné je to momentu, kdy na výše zmíněném nestavíte svoje štěstí a svou hodnotu. Pravdou totiž je, že sebe-vědomí si nelze koupit nebo obstarat jen tak. Sebe-vědomí vyžaduje čas a postupné krůčky.

V oblasti budování/znovunalézání sebevědomí je víc než kdekoliv jinde důležitá míra, přístup a skutečný motiv jedince. Podstatné je začít, zkoušet, objevovat a postupně zjišťovat KDO VLASTNĚ JSEM? Bez tohoto poznání se totiž příliš daleko v oblasti sebevědomí nedostanete.

Zásadní vliv na naše sebevědomí má dětství - naše rodina, postupem času pak další sociální kontakty a prostředí, ve kterém jsme se jako děti nacházeli. Pokud naše sebevědomí bylo již v dětství pravidelně pošlapáváno či o sobě samých smýšleli velmi negativně naši vlastní rodiče, je pravděpodobné, že i když nám dnes v dospělosti bude říkat kdokoliv cokoliv hezkého, nebudeme mu věřit, že je to pravda. Je to způsobeno tím, že máme již v hlavě a podvědomí nahraný vzorec: "Nejsem dost dobrá", "Nejsem dost hezká, dost šikovná, dost chytrá,...". Nemusí se tak však stát úmyslně, vědomě, někdy stačí k nesebevědomému smýšlení o sobě samých velmi málo.

Nic však není nemožné - vzorce lze přepisovat, s podvědomím lze pracovat a na sebe-vědomí se dá zapracovat. A tak, když se rozhodnete a vydáte se cestou k sobě (viz https://cesta-vedomim.webnode.cz/l/jeden-jediny-duvod-proc-udelat-krok-zpatky-krok-zpatky-k-sobe/) a půjdete krůček za krůčkem, postupně začnete

budovat/znovunalézat svoje sebe-vědomí.

Jak poznáte, že jdete "správnou" cestou?

• děláte to pro sebe (berete ohledy na rodové predispozice, svou povahu, charakter, hodnoty, individualitu,... zkrátka sebe sama na cestě reflektujete a vnímáte, jste schopni sebereflexe)

• nepotíráte sebe sama a nesnažíte se ze sebe udělat někoho jiného (či se stát něčí kopií), naopak - zvědomujete si, kdo vlastně jste

• neztrácíte na ní sebe sama (naopak - Vaše skutečné já se dere na povrch)
  
  

Pokud se vydáte "špatným směrem" ("špatný směr" nemusí být nutně špatný, chybný, jen zkrátka není tím pravým pro Vás), Vaše já Vám to řekne, poznáte to! Pokud nebudete naslouchat sobě samé, často namísto klidu, pohody a harmonie, přichází v mnoha případech úzkost a zcela opačné spektrum emocí, pocitů a stavů, o kterých se už zas až tak moc nemluví. Jenže oblast sebevědomí je uvnitř, jedná se nikoliv o povrchní záležitost, nýbrž záležitost niterní.

Jak jsem zmínila již výše... Zdravé sebevědomí a sebeláska vznikají již v dětství. Malé dítě samo sebe totiž z počátku svého bytí hodnotí na základě vnějšího světa. Děti jsou otevřené, spontánní, radostné, zvídavé,... jsme to my dospělí, kdo jim říkáme, co je žádoucí či nežádoucí, dobré či špatné. Pokud dítěti budeme neustále říkat nebo o něm mluvit jako o tom neschopném, o tom s velkýma ušima, nijakou barvou vlasů... je zde velké riziko, že to dítě přijme jako pravdu. A pak... pokud k němu takto přistupujete rok, dva, tři, deset,... těžko jej v pubertě budete přesvědčovat o opaku, o tom, že jste to tak nemysleli, že jeho uši jsou tak akorát. Nejde o to dětem lhát... Jde o to u dětí nezadělávat na problémy tam, kde nejsou. Jde o to nevytvářet podklad pro patologie a extrémní situace či stavy v budoucnosti.

Velkou roli hraje v této oblasti máma a táta a jejich vztah. Rozhodující je:

• vztah mámy k sobě, vztah mámy k tátovi (jako životnímu partnerovi)

• vztah táty k sobě, vztah táty k mámě (jako životní partnerce)

Jenže... aby bylo dítě v rovnováze, podmínkou jsou rodiče v rovnováze, tj. vědomí rodiče se zdravým vztahem k sobě samým. No a to je... ne vždy funkční řekněme. Ne vždy tomu tak je. Každopádně naši rodiče dělali vše, jak nejlépe mohli. Jen málo věcí se děje čistě náhodou a narození se do konkrétní rodiny mezi ně nepatří.

Shrnutí:

Naše sebevědomí se tedy utváří již v dětství, mají na něj zásadní vliv rodiče a prostředí, ve kterém vyrůstáme, dále sociální kontakty, naše okolí a postupně jej ovlivňují tlaky vnějšího světa, orientace na výkon, stres, v současné době také sociální distanc a život před obrazovkami. Nárůst obtíží a psychické nepohody u dětí bohužel za poslední měsíce vzrostl. Je anebo není se vlastně čemu divit?

Mnoho jedinců se v záplavě dokonalosti a sebelásky ztratilo. Ono, když se hledáte a zkoušíte najít sebe sama či cestu zpět k sobě, dnešní doba a vnímání světa to lidem příliš neulehčuje.

Mnohdy to vypadá, jakoby existovaly jen dva protipóly - ten dobrý a ten špatný. A tak se lidé upínají, byť s dobrými úmysly, na jednu stranu (tu správnou, zdravou, lepší, sebevědomou, sebemilující,...). Na straně špatné být nikdo nechce. Ovšem toto vidění světa evidentně příliš nefunguje. Nejspíš proto, že žádný extrém není dobrý. Nejspíš proto, že nic není jen černé a nic není jen bílé. Navíc zde roste riziko vzniku závislostí (na čemkoliv, na komkoliv), protože zkrátka sebe sama zcela opustíte a odpojíte se. Najednou už nejde o to, co Vy si myslíte, jak Vy se cítíte, co Vám říká Váš vnitřní hlas,... Jde jen a pouze o to, co Vám říká dietní plán, odborník, youtuber, tabulka,...

Nechápete: "Jak to?" Vždyť přece jedete podle dietního plánu, cvičíte denně, striktně dodržujete pitný režim, jíte pouze veganské produkty, myjete se přípravky bez silikonů a parabenů, čtete seberozvojové knihy, nakupujete pouze slow fashion,... Ale jak se u toho cítíte, jak reaguje na změny Vaše tělo, co Vaše vztahy, zdraví,...? Co se stane, když něco ze svých "zdravých" zásad porušíte?

Cítíte se provinile, úzkostlivě a někdy máte i takové výčitky, že přejdete k sebemrskačství (nikdo v tomto směru není lepší v sebemrskačství než Vy sami)? Odkloníte se od "zdravé" cesty jednou, dvakrát, desetkrát,... a jste na sebe naštvaní víc a víc. Všude okolo vidíte usměvavé, krásné lidi mající vše, na co si vzpomenou díky zákonům přitažlivosti, hygge, nejnovějšímu videokurzu, zatímco Vy máte pocit, že se v tom akorát tak plácáte. Trvalé štěstí, sebeláska a sebevědomí ne a ne přijít. Cítíte se mizerně. V tu chvíli si vůbec neuvědomujete, že se dostáváte ještě dál a dál od sebe sama.

Extrémy (vychýlení se z rovnováhy), zaručené návody pro každého, přesné měření a vážení všeho, nové a nové věci v životě stylem z nuly na sto, kolotoč "musení",...

Jakoby nestačily všudypřítomné tlaky vnější a tak si postupně (většinou nevědomě a v dobré víře) vybudujete tlaky vnitřní.

Někdy si lidé v hlavě vytvoří mantru, že sebevědomí a sebeláska souvisí s dokonalostí a že jedině dle striktního dodržování toho či onoho lze těchto dvou stavů dosáhnout.

My ženy pak máme mnohdy tendence snažit se o dokonalost na všech frontách - v zaměstnání, v domácnosti, v rodičovství, v posteli, ve vztazích, ve vzhledu...

Je tak snadné podlehnout bludu dokonalosti... Pravdou je, že nedokonalosti máme všichni. Jen je dnes trendy je buď vůbec neukazovat, nebo na ně poukazovat pod rouškou role oběti ("litujte mě" nebo naopak - "jsem úžasná přesně taková, jaká jsem, i když ubližuji lidem, baví mě je zesměšňovat" aj. = neschopnost sebereflexe.) Jakoby toho nebylo málo, dnes tu jsou, ještě jako bonus, sociální sítě. Chápu, že dnes lidé mnohem snadněji podléhají úzkosti, pochybnostem, propadům nálad, jsou vyhaslí. Tím to vlastně začíná, z počátku je to plíživé. Dochází od odpojení se od sebe sama a vychýlení se z rovnováhy. Co vnímám velmi intenzivně je, že k tomuto vychýlení začíná docházet již u malých dětí.

Mnoho let jsem si já sama pojem sebe-vědomí vykládala tak, že je to něco, co lze získat pouze neustálým se zlepšováním, pochvalou z vnějšku, kladným hodnocením okolí,... zkrátka jsem se domnívala, že mi k sebe-vědomí někdo pomůže. Jenže věci z vnějšku nejenže jsou pouhými "šidítky", zároveň fungují jen na chvíli. Nejprve je potřeba dojít k uvědomění.

Málokdo Vám řekne, že sebeláska a sebe-vědomí může přijít jedině zevnitř. Ano, na cestě může člověku pomoci kniha, video, kurz, kamarádka, partner, cizí člověk, změna stravy, hezké oblečení,... ale VŽDYCKY JE TO O VÁS! Někdo, něco Vám může na cestě zpátky k sobě pomoci, podporovat Vás, avšak to, jestli se cestou touto cestou vydáte je jen a jen na Vás!

Sebe-vědomí není o dosažení dokonalosti či přemýšlení o sobě jako bytosti, která se musí neustále zlepšovat a teprve až dosáhne v jisté oblasti určitého stupně "úžasnosti" (ať už dle vlastních kritérií či kritérií okolí) bude její sebe-vědomí naplněno. Rovnováha, sebereflexe, přechod z role oběti do role tvůrce, převzetí odpovědnosti za svůj život a zdraví, zvědomění nefunkčních vzorců a domněnek, postupné změny, práce na vztazích,...

Sebe-vědomí = být si sám sebe vědom.

-VK-