Proč může být více méně a méně více?

Vím, že jsme vedeni k neustálému nakupování (lepšího, novějšího, výkonnějšího, rozbitého...), a to asi patří do sféry věcí, které jako jednotlivci (ne)změníme. Ovšem cílem tohoto článku není kohokoli přesvědčovat, nýbrž dát náhled, který se u mě usadil po tolika letech nakupování a pocitu, že více je více.

Uvedu příklad na šatníku, ale dá se to převést prakticky na cokoli. Nikdy jsem nepatřila mezi ty, co mají přeplněné skříně a zřizují si šatny, ale zároveň jsem vždy měla potřebu nakupovat oblečení a i když pravidelně již roky třídím a daruji (vyhazuji opravdu jen kousky poškozené, což je v mém případě počet blížící se nule), rozhodně byla období, kdy jsem si nemohla pomoct a cosi v sobě se snažila zaplnit nebo odvrátit od toho pozornost, a tak jsem čas věnovala nakupování. U oblečení jde hezky vidět, jak jsme naučeni pořád něco točit. 

Paradoxně, když jsem vytřídila věci a nějaký čas nenakupovala, začala jsem si všímat, že se cítím lépe a lépe se mi dýchá. * možná proto, že oblékání je prostě něco, čím se člověk zabývá každý den. Vlivem toho, že jsem totiž nenakupovala byl totiž menší výběr, co na sebe a zároveň vznikl prostor pro to, že jakýkoli kousek oblečení jsem si oblékla, tak jsem si mohla nacítit, jak se v něm cítím. Což podpořilo další čistku a postupem to došlo do fáze, kdy vím, co mi vyhovuje (střihy, materiály, barvy,....) a tak vím, že pokaždé když otevřu skříň, tak si můžu vzít cokoliv. Můžu - protože ať si vezmu to či ono, tak jsem to já.