MOJE CESTA K... (1. část)
Předpoklady k celostnímu přístupu a vidění věcí v souvislostech jsem měla nejspíš odjakživa. Nicméně jsem na ně na dlouhé roky trošku pozapomněla (nebo nepozapomněla, ale moc/někdy vůbec jsem jim nenaslouchala nebo naslouchala, ale nechávala jsem si je pro sebe). A tak jsem, jak jinak, běhala jako ten křeček v kolotoči - v mnoha ohledech. Velmi ochotně jsem např. přebírala cizí zajeté programy a " všeobecné pravdy", vytvářela si své vlastní (některé fakt "vytuněné"), měla jsem pocit, že jsem zodpovědná za všechno a všechny atd. atd. - těch vzorců, bloků, přesvědčení, nezpracovaných věcí,... byla spousta.
Některé "věci" byly zcela podvědomé (brala jsem je automaticky, nepřemýšlela o nich, prostě jsem podle nich jela zcela bezmyšlenkovitě), jiné nevědomé (netušila jsem, že to lze i jinak) a další vědomé, ale zatížené strachem či "obecnými pravdami".
Impulsy k zastavení a zamyšlení se přicházely postupně, avšak když máte stále svou domnělou "jistotu" a ten pocit (byť je sebetrýznivější nebo sebenesmyslnější) - je to přece jistota a člověk má rád jistoty. Raději nějaká jistota než jakákoliv nejistota či riziko (případně přechodný diskomfort) a tedy jen připuštění si možnosti, že všechno může být jinak.
V počátku, s největší pravděpodobností, budete rozpolcení, zmatení a budete se snažit bojovat. Budete dělat všechno možné i nemožné, abyste ten vnitřní hlas utišili, a budete se snažit přesvědčit sebe sama, že je to celé vlastně směšné, protože... protože nás to tak přece učili (doma, ve škole, na další škole, na další další škole, říkají to v televizi, píší to na internetu,...). Všude je přece jasně definováno:
- co je a co není normální,
- kdy se máme cítit šťastní a kdy naopak máme cítit smutek,
- co je vhodné a co nejvhodné,
- co je IN a co je OUT,
- v čem letos mezi lidi můžete a v čem nikoliv,
- co je a není důležité,
- ...
* Hlavně se nad tím vším moc nezamýšlet a neztrácet čas aneb Výkon, výkon, výkon. Jo a taky pokrok - ten nezastavíš. Jo a pak ještě třeba čas - no tak ten není.
Tabulka jako odpověď na všechno
Tabulky, definice, zaručené univerzální vzorce na všechno a pro každého, škatulky, ideální výkon/množství/velikost,... jsme učeni a vedeni k tomu myslet, cítit a jednat hlavou (chcete-li rozumem).
Z tohoto důvodu může znít věta: "Naslouchej svému vnitřnímu hlasu" jako nějaká rada z ezoterické, tak trochu bláznivé, knížky. Nicméně opak může být pravdou, a to v případě, že se začnete zajímat o věci jako: psychosomatika, lidská mysl, zátěže rodu, genetika, psychologie, vývojová psychologie,... když začnete zkoumat, zajímat se o hloubku a když se začnete ptát a hledat odpovědi (sebereflexe, kritický analýza).
Hlava a mysl
Hlava a mysl se brání a vždy mají po ruce nějaké argumenty a zcela "logická" a "pravdivá" zdůvodnění, proč setrvávat v "jistotách" a naučených programech. Vždy Vám najdou tisíc argumentů, proč zůstat přesně tam, kde jste dnes.
Ptáte se PROČ? Nejspíš protože to někdy bolí, je to nepříjemné a člověk chce přirozeně jen to hezké. Také je, svým způsobem, vždycky pro někoho výhodné, když jste stále a stále uvnitř začarovaného kruhu, protože takto Vás ostatní znají a mají zafixované. Jsou zkrátka takto zvyklí (Že vždy, když je potřeba, pracujete přesčas. Že vždy, když je třeba, jste to Vy, kdo umyje to nádobí v dřezu. Že vždy, když je třeba, dáte přednost druhým před sebou samými. Atd. Atd.)
Pokud už se Vám nějakým způsobem (ať už s podporou nebo bez někoho dalšího) podaří začít velmi chatrně (ale přece) komunikovat se svým srdcem a duší, tak potom... zase je to sakra těžký - protože změna, byť sebemenší, (chodit dřív spát, ráno ustlat postel, přestat hledat štěstí v hmotných statcích, pravidelně volat mámě,... cokoliv) se sama neudělá. Zodpovědnost se také můžete snažit předávat dál a dál jako horký brambor, nicméně pravdou je, že pokud se chcete pohnout z místa - nic jiného, než vykročit Vám stejně nezbude. Kniha, video, člověk,... Vám mohou pomoci, ale faktem je, že vykročit musíte vždycky sami!
... pokračování příště