Když začnete říkat NE

aneb Když clověk začne říkat NE nevědomým vzorcům, autopilotům a zátěžím rodových linií.

Začátky nejsou snadné. Už jen zvědomění si toho, že se člověk v jistých oblastech chová sebedestruktivně a v nesouladu je něco, co nezvládne každý. Přirozeně - všichni jsme rádi, když se nám daří, věci nám jdou tak nějak samy od sebe, cítíme se šťastní a naplnění. Jenomže málokdo si uvědomuje, že někdy je to pořádná dřina. Že je potřeba si jisté věci odedřít a zamakat na nich.

V praxi nás může přimět na chvíli se zastavit například opakované přitahování si určitých situací, partnerů jistých vlastností, výskyt zdravotních obtíží, vnitřní hlas apod. Na samém počátku se jedná o stavy, někdy jen jakési záblesky, kdy ponejprv vůbec netušíme, co se děje a proč právě nám. Pakliže však nahlédneme pod pokličku, mnohdy alespoň částečně na nějaké úrovni víme a uvědomujeme si, že nejsme v souladu sami se sebou. Někdy je dokonce zjevné, že jdeme proti sobě. Jenže to přece nedává logiku? Proč bych šla sama proti sobě? No, dobrá otázka. Odpověď je velmi složitá a těžko ji lze generalizovat. Nicméně přiblížila bych to asi tak, že takto činíme většinou nevědomě. K nevědomí a odpojení od sebe sama jsme ostatně vedeni již odmalička. Naše duše, srdce, intuice jsou upozaďovány tak dlouho, až se jednou dostaneme do fáze, kdy být sám sebou bude považováno za cosi ezoterického a nepřirozeného, protože... protože to přece není důležité, kdo jsi, co Tě naplňuje, co Tě činí šťastným, co cítíš a mnohé další. Postupně tak všichni nasazujeme stejnokroj, přestáváme naslouchat a...

Jenže to tak být nemusí. Každá cesta, byť sebenáročnější může přinést do našeho života aha momenty. Pokud nějaký aha moment příjde, byť třeba jen v podobě záblesku, je žádoucí se v ten samý okamžik na chvíli zastavit, pohlédnout tváří v tvář do zrcadla a udělat si sebereflexi. Nebude to příjemné, většinou se spolu se zastavením se objeví také strach, našeptávající věty, vzorce, autopiloti,...

Víte - růst, posouvat se nebo čistit rod - to nejsou zrovna nejjednoduší "úkoly". Ale nejen to: není malých věcí a skutků. Často selžeme, často si říkáme, že přece příště už to bude jiné. Ano, jedna věc je uvědomit si, že opakuji jistý sebedestruktivní či nefunkční vzorec stále dokola, druhá věc je však implementovat tento poznatek do života. Když se o to pokoušíme sami, čeká nás povětšinou zdlouhavá cesta. I to je v pořádku. Nicméně je třeba si zvědomit, že pokud se člověk rozhodne jít onou cestou sám, vynaloží spoustu energie a někdy si prostě zase nabije ústa a bude trvat, než opět dokáže vstát. A i když to neradi slyšíme, faktem je, že pakliže začneme pracovat na našich vzorcích z dětství (ale nejen těch), jsou hluboko. Jsou hluboko v nás zakořeněné, a to tak, že jen jejich rozklíčování nás stojí spoustu energie a sil. Spoustu času. Někdy nás navíc jen tato fáze procesu dokáže uvést do stavů, kdy víme, že to potřebujete pro sebe udělat, ale místy už jsme doslova ztraceni v záplavě autopilotů, programů, podvědomí, nevědomí aj. Do toho tento svět okolo, který se ne a ne zastavit. A nejen to. Většinou nás lidé okolo chtějí mít přesně takové, jakými nás poznali. Jen málokdo dokáže podpořit člověka v jeho růstu a cestě ke svému srdci. Lidé Vás budou odrazovat a Vy to nejspíš chvílemi budete chtít vzdát. V takových okamžicích nebo těch, kdy cítíte, že přešlapujete delší čas na místě, vzpomeňte si na přísloví: "Pod svícnem je největší tma."

Zmiňuji toto přísloví, jelikož i když budeme mít načteno, projdeme kurzy, webináři a já nevím, čím vším - vždycky na sebe/do sebe uvidíme přes pomyslný filtr a budou pro nás jisté věci mnohonásobně náročnější k rozklíčování. A to i přesto, že u druhých ony věci navnímáte a rozklíčujeme velmi rychle.

Pakliže máte kolem sebe lidi, kteří vás dokáží podpořit a cítíte, že Vám mají co předat a mají schopnost vidět pod povrch, využijte toho. Využijte jejich existence a skutečnosti, že Vám přišli do cesty... rozklíčovávání pak bude o dost snadnější (pozn.: poznatky a přímé zkušenosti bytosti, která neuměla říkat ne; která se dočasně téměř úplně odpojila od sebe sama).

-VK-