Když to náročné je zároveň branou k tomu začít znovu
Někdy v životě přichází chvíle, které nejsou příjemné. Někdy jsou to týdny, měsíce, které dokonce nejenže nejsou příjemné, ale také jsou doprovázeny bolestí. Bolest přitom může mít mnoho podob a zároveň to může být právě ona, jež na jednu stranu zvyšuje obavy, někdy přináší beznaděj, úzkosti a pochybnosti o sobě samém.
Takový stav se může zdát na první pohled jen potvrzující a umocňující pro naši bezmoc a bytí v nízkých energiích (propady nálad, naštvanost, agrese, sebemrskačství, strach, úzkost,...). Jenže, co když je tento stav současně i příležitostí? Co když bolest a omezení jsou tu někdy proto, abychom se opravdu zastavili a šli hlouběji. Hlouběji k sobě. Protože ono, když někde máme roky podvědomě strachy, jsme si vědomi toho, že v té či oné oblasti života se někde něčemu dlouhodobě vyhýbáme... tak ono to může fungovat i třeba roky, ale jednoho dne třeba budeme postaveni před tu nejčistší pravdu o nás v té dané oblasti a přistupovat k tomu můžeme samozřejmě mnoha a mnoha způsoby.
Zpočátku nemusí být snadné neuzavírat se do role oběti. Ale pokud na toto nepřistoupíte a dokážete zůstat (nebo vytvořit) v roli tvůrce, pak je nejspíš možné všechno (a ne, opravdu k tomu nepotřebujete žádné desítkami let ověřené studie).
Co chci říct je, že pokud se v takové situaci ocitnete, zkuste být jen přítomní. Pokud k Vám bude promlouvat mysl, že jste v minulosti mohli to dělat jinak, uslyšíte hlasy, co vás zpochybňují apod. - nechte je vypovídat, a to je asi tak všechno. Nemá žádný význam se trestat, nebo hrát hry na "co by - kdyby". Důležité je tady a teď. A teď je to tak. Ale to neznamená, že za týden, za měsíc, za půl roku to nebude jinak.
Každý máme slabá místa, každý z nás občas zakopne nebo si odře kolena. Někdy dokonce hůř. Ale víte, co? Nic není neměnné. Opakuji: Nic není neměnné. A tak, když se vám tohle stane, můžete na to pohlížet z role oběti, anebo můžete postupně přicházet na to, co se vlastně stalo a jestli to třeba může být prostor pro něco nového. Byť třeba něco nového, co ještě neumíte pořádně v daný moment uchopit, nebo něco nového, co někde v hloubi duše víte, že je pro vás dobré (nepříjemné, možná bolavé, ale z dlouhodobého hlediska dobré). Můžete to brát jako prostor pro to ZAČÍT ZNOVU. Někdy postačí jen vrátit se o pár pater cihel níž, jindy to bude chtít jen lepší maltu, někdy zase bude potřeba začít se základovou deskou.
A já přeji každému, koho se tato slova dotýkají, nechť