Když štěstí nepřichází...
Podtitul: Po stopách srdce - část II.
Připadá Vám, že štěstí nepřichází? V tom případě zbystřete!
Snad každý v životě zažije období (při delším trvání může přerůst ve vyhoření, apatii, život v roli oběti atd.), kdy má pocit, že nic v jeho životě není dost dobré/příjemné/radostné/veliké/"cool"/... na to, aby to bylo vnímáno jako štěstí, na to, aby člověk v sobě pocítil radost, která se mu rozlije po celém těle - od hlavy až po konečky prstů na nohou.
Jenže, co když je to trochu jinak? Co když štěstí nepřichází zvnějšku, nýbrž zevnitř?
ŠTĚSTÍ A RADOST VE SPOJITOSTI S VĚCMI a DRUHÝMI LIDMI
Možná až příliš často v dnešním světě máme radost a pocit štěstí spojený s materiálními statky a druhými lidmi. To je jedna věc. Pokud již jedeme v tomto vzorci, obvykle se dostavuje pocit radosti na chvíli. Zpravidla je to velmi prchlivé a tak máme potřebu tyto stavy neustále opakovat - tudíž potřebujeme víc a víc věcí, víc a víc nákupů a pořád někoho kolem sebe.
Lidem mnohdy chybí hloubka. Tu lze přitom prožít klidně i ve spojitosti s materiálními statky a lidmi, ovšem musí to mít pro jedince přesah. A přesah nepřichází z povrchu a vnějšku, nýbrž z hloubky. Pokud jste tuto schopnost již pozapomněli, dá se znovu osvojit - ovšem chce to čas, odhodlání přepsat již zajetou rutinu a velkou dávku zvědomování. Možná si vzpomenete, když jste byli dětmi, jaký byl proces "těšení se" (dnes již skoro zapomenutý proces), jak jste si užívali návštěvu nákupního centra, protože to tehdy bylo něco výjimečného (dostali jste se tam s rodiči třeba jednou za rok), jak jste se chovali k hračce, kterou jste dostali k narozeninám (protože jste si ji skutečně přáli, nebyla jedna z mnoha, byla jedinečná, přáli jste si ji od srdce) atd. Ostatně návrat do období dítěte, ať už skrze návrat v čase nebo skrze děti, je v tomto procesu velmi užitečný.
...stačí být jen chvíli v přítomnosti dítěte (mimochodem - všichni jsme byli dětmi) a pozorovat. Vypozorovat můžete bezprostřednost, otevřené srdce, radost z drobnosti - nikoliv naučený vzorec v podobě radosti z drahé věci, ideálního načasování, přesně naplánované akce nebo třeba dovolené za statisíce. Ne, děti to mají JINAK. Dítě nepodmiňuje svou radost materiálními statky, ani finanční náročností dané věci.
Všimněte si, že malé dítě má radost z cákání se v kaluži za domem, stejně jako při cákání se v kaluži někde na Kanárech. Nebo třeba takové oblečení - dítěti je fuk, jestli má na sobě nejnovější model od Armani, nebo tepláčky za 79 Kč z Lidlu. Dítě vnímá jedině tak pohodlí, co se svršků týče (i když některé děti ani toto neřeší).
Když se na to podíváte s odstupem - velká část věcí, to jak žijeme a vnímáme my dospělí, není vrozená
a přirozená, nýbrž NAUČENÁ.
Tímto krátkým zamyšlením chci nám všem dospělým jen připomenout, že ať už se nacházíme v jakékoliv situaci, zvědomme si, že TEĎ JE TO TAK. Nemusí to být možná dokonalé, ideální, ale neuzavírejme se do bubliny, že je to tak napořád. Další věc je - vždycky se dá najít štěstí, v každém okamžiku.
1) Zkuste, pokud je v životě něco, v čem nejste úplně ok → nahradit "je to takhle" za "TEĎ je to takhle" (a opakovat, klidně denně připomínat)
* pozorujte, co pouhé přidání slovíčka "teď" s Vámi dělá
2) Zkuste si zvědomovat, co teď máte/děláte/... vždycky něco najdete. Vždycky!
* můžete poděkovat a zavnímat to, že dýcháte. Můžete si zvědomit střechu nad hlavou. Můžete si zvědomit to, že svítí sluníčko nebo třeba to, že máte práci, která Vás baví. Můžete si začít více uvědomovat, že džíny, které nosíte vám lichotí, jsou pohodlné a cítíte se v nich skvěle. Nebo vypněte televizi u oběda a vnímejte chuť každého jednoho sousta jídla, které jste připravili.
