Když s námi tělo komunikuje bolestí
V předešlých článcích jsme se věnovali tematice velmi náročné, avšak na úvod zcela zásadní a potřebné. Člověk je fyzické tělo, mysl a duše. Jedinec jako systém byl vymyšlen a umí fungovat naprosto geniálně a funkčně. Podle odborníků je dokonce lidské tělo stavěné tak, aby se člověk mohl dožít 120 let.
Ovšem jsme to právě mi sami (sami k sobě), kdo se někdy systému do jeho samoléčebných a přirozených mechanizmů začne tak trochu plést. Systém reaguje a důsledkem je stav zvaný NEROVNOVÁHA. Ta se může projevovat ve vztazích, zdraví, stavu duše,... na mnoha úrovních. Na samém počátku se jedná o věc zcela přirozenou - není v našich silách nastoupit na vlnu "dokonalé" harmonie, vnitřního klidu a lásky, a na ní zůstat po zbytek života. Život není jednotvárný, je proměnný, neustále se vyvíjí, je živým organismem, který dobře ví co a proč dělá (i když nám to tak mnohdy připadat nemusí). Zjednodušeně řečeno: nic není jen černé nebo bílé. I sebevzdělanější, sebemoudrější a sebevyrovnanější jedinec se někdy nechá vyvést (někým, něčím, sám sebou) z rovnováhy, to je zcela přirozené a stává se to.
V případě, že je však rovnováha trvale narušena, vzniká neucelený děravý prostor (asi jako když si představíte cedník), do kterého může vstoupit ledacos. Nerovnováha v nás může mít mnoho podob - od neustálého zapomínání, neschopnosti soustředit se na práci přes "náhodně" vybírané partnery alkoholiky, problémy v zaměstnání až po ne-moc. "Něco" se začne tzv. bortit. Tím něčím je systém.
Naše duše nemá příliš mnoho možností, jak s námi komunikovat. Pokud opakovaně a dlouhodobě nenasloucháme sobě samým, jdeme tzv. proti sobě (sebedestrukce), začne s námi naše duše zpravidla komunikovat jinými způsoby aneb "Co neslyšíš, to ucítíš", případně: "Když tohle nevnímáš, zvýším intenzitu, abys vnímat začal". Přičemž cítit lze jak uvnitř, tak přes fyzické tělo. Většinou se nenaslouchání sobě samým zpočátku objevuje na vnitřní úrovni. Přichází zvláštní pocity, pnutí, náladovost, neustále vyplouvající nové a nové otázky, pocit nedostatečnosti, pochybnosti, ztráta energie, vnitřní roztříštěnost, strachy, stresy,... V případě, že tyto pocity a stavy dlouhodobě ignorujeme, nastupuje zpravidla bolest.
Bolest jako taková je totiž pro duši způsobem jak komunikovat. Je to cesta, jak dotyčného přimět na chvíli se zastavit a zamyslet. Nicméně v dnešní době se tohle ne vždy děje. Někdy lidé slyšet a cítit nechtějí.
Jindy volí nejrychlejší a nejsnadnější cestu zbavení se bolesti/obtíže (sígnálu, který se snaží jedinci něco důležitého sdělit) pomocí zázračné pilulky (PROTI bolesti hlavy, puntičkářskému šéfovi, hlučnému sousedovi, nevychovaným dětem, alergii, otravné menstruaci,...). Tabletky jsou dostupné téměř proti všem a všemu. Dnešní uspěchaná doba orientovaná na výkon tomu navíc dost nahrává. Jenže... Co když problém nemizí? Co když si přece jen věnujete chvíli času a začnete si klást otázky, co když začnete vnímat svoje pocity a intuici? Stále budete vnímat jako řešení jednu jedinou cestu nebo začnete pátrat, zda by to šlo třeba i jinak?
Na závěr zopakuji, že je naprosto normální, když člověka občas zabolí hlava nebo je bez nálady apod., avšak pokud dochází k narůstání četnosti či intenzity v jedné oblasti, jedná se často o signál, že je něco potřeba změnit, vyřešit, věnovat pozornost sám sobě.
-VK-