Katie, pojď

Během dnešní procházky jsem byla svědkem něčeho, co není úplně neběžné. Jedná se o něco, na co narážím nejen v rámci náhodného pozorování, ale i každodenního fungování rodin s dětmi a domácími mazlíčky, kdy tuto věc již roky komunikuji (když se mě někdo zeptá, chce slyšet můj názor, chce podpořit, žít jinak).

Dnes to bylo o pejskovi, nicméně u dětí je to úplně stejné. Jde o to, že když jdete se zvířátkem nebo dítkem ven, dovolte mu prozkoumávat, zastavit se, jen tak pozorovat, něco dělat, či naopak jen tak být. Kolikrát si to ani neuvědomujeme, ale když jdeme ven, tak mnohdy si my dospělí představujeme procházku dost jinak než-li děti. 

My dospělí máme věčně potřebu někam chvátat a pobyt venku, který neřeší až tak konkrétní cíl a nemá definovanou přesnou trasu... upřímně, kolikrát jde spíš o nějaké honem, honem víc, než o společný čas venku. Často potkávám maminky s dětmi, které nikam nespěchají a buď si povídají s jinou maminkou a děti kolem nich prozkoumávají terén, nebo maminka jen tak pozoruje a postává opodál, nebo... Pak je tu druhá skupina, která pojímá procházky vesměs stylem, jakým dnes potkaná paní s Katie. Paní na pejska neustále mluvila a šlo vidět, jak je jí proti srsti, když se pejsek/fenka zastavil, aby něco očenichal, poskočil si apod. 

Jasně, že ne vždy je časový prostor, ale z mých letitých zkušeností a pozorování mohu říci, že mnohdy dochází k tomu, že dospělí prostě neustále někam spěchají a mají vše rozplánované na minutu bez jakékoliv časové rezervy pro případné zastavení se s dítětem, které prostě cestou zcela přirozeně často něco zaujme. No a ten zájem, zápal pro činnost v daném okamžiku - to bychom se měli učit, v tom bychom se měli zlepšovat. Ne naopak - nutit dětem to, že vše teď a hned a přesně takto.

Bezcílně strávený čas venku? Dnes spíš rarita.

Proto tímto děkuji všem dospělákům (maminkám, tatínkům, strýčkům, tetičkám, paní učitelkám a prostě VŠEM), kteří dětem dávají časový prostor pro zastavení se a také při odchodu např. z hřiště nevytrhávají dítě z něčeho, do čeho je zapálené, ale komunikují s ním blížící se odchod přiměřeně jeho věku.

S přáním pohodového svátečního víkendu
V.