Co vyzařuješ, to také přitahuješ...

Když se nám zdá, že se život se**, často se rozhodneme zavřít své srdce. Tento obranný mechanismus se nám zpočátku může jevit jako skvělé řešení, jako mechanismus, který nás ochrání před další potenciální bolestí a zraněními. Avšak pakliže své srdce necháme uzavřeno trvale, stane se, že přestáváme žít. 

Pakliže uzavřeme své srdce, postupně se oddělujeme od celku a současně také od sebe sama. Paradox, co? Myslíme to sami se sebou vlastně dobře, ovšem jakmile uzavřeme srdce, dochází k tomu, že hlava a srdce nejsou v rovnováze. My nejsme v  rovnováze, což se postupem času projeví ve 3D realitě (vztahy, zdraví, práce, situace, partneři, děti,... - zkrátka veškeré interakce s Životem). A tak se uzavíráme ještě víc, ještě víc své srdce sevřeme... odpojíme se. A stále si přitahujeme to samé, pořád dokola a nechápeme PROČ, když přece jsme to všechno tak vymysleli a hlavou to dává smysl...

Tomu, v čem se pak mnohdy ocitáme, se říká "začarovaný kruh" a ten je prevít, protože se jeví jako něco, z čeho nejde vystoupit. Ovšem jedná se pouze o domnělý začarovaný kruh.

Ano, chvíli to trvá - opět otevřít své SRDCE, ale... otevřít své SRDCE jde v souladu s VĚDOMÝM stavem bytí, což je božská kombinace. VĚDOMÍ a SRDCE. LÁSKA. Ač si to mnoho lidí neuvědomuje, tohle je ve skutečnosti ten nejpřirozenější stav bytí. Proč? Protože takhle přicházíme na tento svět. Ano - my všichni. Obrovskou výhodou je skutečnost, že MY VŠICHNI jsme byli dětmi, každý jeden z nás byl dítětem. Pokud máte ve své blízkosti malé dítě, můžete jej chvíli pozorovat. Pokud se budete dívat pozorně, zjistíte, že malé dítě je zcela v PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU. Dítě nezná POJEM ČAS (však zkuste říct tříleťákovi, že si pro něj za 4 hodiny přijdete). Dítě NEŘEŠÍ minulost ani budoucnost. Malé děti prostě JSOU. TADY A TEĎ a jejich SRDCE jsou otevřená.

* Život se neděje, to MY JSME ŽIVOT. MY JSME LÁSKA. A to my máme možnost jít vědomě (v souladu se sebou sama) nebo nevědomě.