Co je vlastně mužství a jaké jsou jeho projevy?
Podtitul: Po stopách srdce - část V.
Jedno nedávné sdílení mě přimělo se zamyslet nad tím, co je vlastně mužství a jaké jsou jeho projevy.
Když se řekne mužství, část mě napadá něco jako: živitel rodiny, ale pak jsou tu další části... ano - není to tak dávno, kdy ženy byly doma a muž byl živitelem rodiny, ale pokud pohlédneme na současný stav, tak kolik rodin (ať už z hlediska financí, ale také třeba z pohledu potřeby seberealizace ženy) tento stav žije, tzn. že finance jsou výhradně na straně muže?
Pak je tu historické hledisko, kdy muži odešli válčit a ženy se musely najednou postarat samy (mimochodem - u některých žen toto pojetí přetrvává dosud a mužům příliš nedovolují býti mužem, tedy oporou, gentlemanem, rovnocenným partnerem atd.).
Spíš jde možná o nějakou životní úroveň a standardy, směřování a hodnoty, případně pak potřeby se realizovat v rámci partnerského vztahu a rodiny. V dnešním světě může přispívat na výše zmíněné muž i žena, jak v rámci pracovní seberealizace, tak v rámci péče o domácnost a vytvoření prostoru, kam se člověk rád vrací.
Mám za to, že v dnešní době chybí mnohdy spíše opora (a ano - může to být i v podobě větších financí, které ano - mohou přinášet pocit větší jistoty, ale neméně důležitá je ovšem mužova fyzická přítomnost, a to na úrovni duše, fyzické přítomnosti i úkonů/činností v rámci domova). Muži se často dřou a směňují svou fyzickou sílu/práci za peníze na jiném domově (stavitelé, obkladači, elektrikáři,...) či jiném místě, ale pak kolikrát chybí v jistých okamžicích v rodině. Když pak se vrátí domů dají přednost rodině, po návratu ze zaměstnání, nežli práci, což ale znamená, že nasekat dřevo, vyměnit žárovku apod. musí zase žena. Anebo nedají přednost upevňování vztahů a přistoupí opět k práci, anebo - rezignují a nezastávají doma žádnou roli (opět - na všem se dá pracovat a měnit nastavení mindsetu). Není to o tom, že by to či ono žena nedokázala. Není to ani o tom, že je něco lepší a něco horší... jen tuto směnu vídám a naprosto jí rozumím. Na stranu druhou vidím i to, co to může do vztahů přinášet. Pokud lidé nevyvažují, tak postupem času vztahy i funkčnost rodiny, mnohdy páru začínají drhnout. Bez komunikace a snahy pak vztahy a rodiny dochází do fází stagnace, nepříjemna, pasivní agrese, setrvačnosti atd.
Možná je řešením míra a priority. A ano – někdy to může být těžké. Navíc někdy je potřeba začít od nuly (a to mnohdy doslova – bez zázemí, financí, práce, ve které jste už řadu let apod.). Kolikrát ovšem postačí chtít a věci komunikovat. Pár drobných změn může zcela změnit energii v rodině a její fungování.
Spolupodílení, sdílení, když má zrovna jeden víc, co může sdílet. A jestli je to zrovna muž nebo žena... Zároveň sobě i druhému dovolit BÝT SÁM SEBOU. Nedělat kompromisy, ale mít po boku partnera/partnerku, se kterým můžete růst, být sami sebou, zažívat flow a pohodu bytí.
