Cítit se šťastný...

Podtitul: Po stopách srdce - část VIII.

Mnohdy čekáme na ideální podmínky (dle naší mysli), jenomže co když je to všechno celé JINAK? Co když pravý čas na to být šťastný je právě teď? Právě teď, a to bez ohledu na to, zda je zrovna všechno v našem životě zalité sluncem a podle našich představ? Mimochodem - ono to kolikrát není o tom, že bychom se měli špatně, ale tím, že se uvězníme právě do nějaký představ a očekávání, tak pokud to nedopadne nebo to ještě není, tak máme tendence být nešťastní.

Přitom... i když to nebude napoprvé, i když to nebude hned - zvědomit si (a klidně si to i napsat na papír), co jsme do dnešního dne dokázali, co máme. Najednou můžeme třeba vidět věci jinak. A třeba, i když zrovna něco nemáme, nebo máme pocit, že takhle to nemělo být, že podmínky nejsou na první pohled úplně snové, tak... co když se dokážeme oprostit od nějakých svých představ jak by něco mělo vypadat, kdy by to mělo přijít, jaká cesta k tomu povede apod.? Co když se prostě zastavíme a zvědomíme si to všechno, co máme? Střechu nad hlavou, bezvadné sousedy, oblíbený polštář pod hlavu, možnost napít se vody, přečíst si knížku...?

* o tom, že jakékoliv "AŽ" nemusí vůbec nastat ani nemluvě