Blog - svět dospělých

Odpověď (jak už to tak i v našich osobních životních otázkách mnohdy bývá) se nachází přímo v otázce...

Tentokrát se zaměřím na celospolečensky velmi častý jev. Tím jevem není nic jiného nežli (vy)povídání směrem k druhému. Je přitom jedno, zda někdo opakovaně povídá o svém životě a o tom, co je v něm špatně na chatu, ve FB skupině, kamarádce, v práci, psychologovi, terapeutovi, kdekoliv.

Již pár dní mám v hlavě myšlenku/uvědomění - znáte to, to je tak, když si něco zažijete na vlastní kůži a pak najednou "aha".

V posledních dnech teploty klesají o něco hlouběji pod bod mrazu. Základem pro takové dny je nyní dozajista venkovní výbava neboli volba oblečení (ale o tom až později :), ale ono je to kolikrát také o drobnostech....

Příjemné prožití vánočních svátků

pokud půjdeš za hlasem svého srdce, nikdy se nemůžeš splést...

Když jsi příliš v budoucnosti a obavy tě zachvátí,
na chvíli se zastav, dýchej, zklidni mysl
a vrať se do "tady a teď".

Před pár dny jedna malá holčička (2,5 roku) neustále opakovala jednu a tu samou větu: "Já umím." Ať se pustila do čehokoliv (chůze do schodů, malování či krájení ovoce), její věta začínala pokaždé stejně.

Jestliže neustále plníme očekávání druhých, často nám pak nezbývá čas, energie a prostor pro to dělat/nedělat věci tak, jak chceme/cítíme my sami.

Buď můžeme dále setrvávat v tom, co je nám známé, nebo se vypravit do "neznámých vod", které znamenají vydat se vpřed.

♡ je úplně normální někdy nechtít vstát z postele